Hlubší význam "nemoci", aneb jak přemýšlím o svém současném stavu

25. října 2011 v 18:38 | Eunó
Už před půl rokem mě navštívila kamarádka bradavice. Usídlila se na dlani mé pravé ruky, prostě druhé nejskvěleší místo po obličeji. Stalo se to pravděpodobně tak, že do malé ranky, kterou jsem byla líná zalepit a ještě ji všemožně rozškrabávala (protože jsem se nemohla dočkat, až se zahojí a srup se odloupne) zanesla jsem si tam čirou náhodou právě virus asi nejodolnější bradavice, která vůbec existuje. Půl roku jsem zkoušela různé mastičky na bázi dvanáctiprocentní kyseliny salicylové, která je leptavá a pomohla mi vždy bradaici odstranit tak, že jsem se mylně domnívala, že už konečně zmizela nadobro. Do čtrnácti dnů se spolehlivě objevila znovu, stejně protivná a možná ještě větší, než byla předtím.

Na internetu jsem samozřejmě načetla spoustu článků o duševní příčině nemocí a jejich přirozené léčení, jenže jsem asi nebyla dostatečně vytrvalá nebo pevně věřící v to, že se mi mou kamarádku podaří zneškodnit. Že bradavice je příčinou vzteku, na mě věčně tichou, mírumilovnou a nehádající se osobnost příliš nesedělo. Leda že by právě u mě bradavice symbolizovala potlačený vztek. Občas mám totiž sto chutí říct, co si skutečně myslím, zvlášť když mě někdo dlouhodobě provokuje, ale z dlouhodobého hlediska nemám zášť k nikomu a ničemu, snad jen že by......že bych byla naštvaná sama na sebe. To je docela reálná možnost když vezmu v potaz, jak jsem ze sebe velmi často nešťastná, mám pocit beznaděje a zbytečnosti. Ale ani to se mi nezdá jako ten pravý důvod.

Zkrátka a dobře jsem se nakonec rozhodla k chirurgickému odstranění, tak tu teď píšu s ovázanou rukou, která je po včerejším zákroku pořád citlivá na dotek. Holka byla prostě tak velká, že doktorovi nešla zašít, a tak mi musel ránu nechat víceméně otevřenou s tím, že se to samo časem zahojí. Jestli jsem udělala dobře, nevím. Tím teprve mé úsilí začíná a bude muset být o to větší, protože pokud nenajdu příčinu a nevyřeším ji, klidně se mi někde může objevit znovu. Jak už mí blízcí vypozorovali, člověk si nechá něco vyříznout a za pár měsíců se mu udělá to samé, jen o kousek dál.

Když tak uvažuji nad bradavicemi + mírné akné, které se mi na obličeji tvoří, napadá mě, že to může souviset se sebedůvěrou a tím, jestli dokážu vnímat svoji "krásu" a jestli si prostě nemyslím, že jsem normální až ošklivá. Čeho byly bradavice symbolem? Nejen zloby, ale přece i ošklivosti. Objevují se na povrchu těla, to znamená, že mají co dočinění s okolním světem, nejen s mým nitrem. To, co je na mém těle vidět, prezentuje to, jak si myslím, že mě vidí okolí. A pokud se na mé kůži začnou objevovat bradavice a různé vady pleti, nemusí to znamenat špatnou výživu, péči o pleť a bla bla....tisíc dalších věcí. Může to být právě projevem toho, že o sobě nepřemýšlím příliš konstruktivně a říkám tak: "podívej, bradavice, ošklivý flek který mám, protože jsem ošklivá".

Je pravda, že bych se mohla chválit víc a co se týče mého vzhledu být sebevědomější. Já se sama sobě líbím, mám se ráda, ba přímo se miluji, jenom si myslím, že okolí to vidí jinak. Připadám si před ostatními lidmi velmi průměrná, protože to mám zakódované od základní školy. Čím dál tím častěji zjišťuji, že jedno nevinné kamarádství kdysi dávno na mě má slabý vliv až do dneška, i když už jsem si myslela, že je to dávno pryč. Nikdy jsem nebyla šikanovaná, nikdo se mi nesmál za můj vzhled, ale měla jsem kamarádku, která vystupovala jako ta úspěšnější, atraktivnější a já se vedle ní cítila jako průměrný ňouma, který ničím než svou inteligencí nijak nevyniká.

A když to vezmu z druhého konce, může to znamenat také to, že příliš hodnotím vzhled jiných lidí, sice jen sama ve své hlavě, ale většinou se tomu prostě nedokážu ubránit. Rozhodně se bavím se všemi a mezi přáteli mám i spoustu individuí, se kterými by se ostatní nepřátelili, ale...mám takovou tendenci hodnotit vzhled lidí a porovnávat je se sebou. Asi to zní šíleně, ale moje ego se prostě někdy boužel nedá utišit a nevědomky pořád něco musí hodnotit. To se mi líbí, to se mi nelíbí.

A teď mi zbývá jen to, chytit to za správný konec. :D

Ještě někoho napadá něco, čím by mohl můj článek doplnit?
(už takhle jsem zoufalá z toho, co všechno se nedá na tak zdánlivě primitivní téma vymyslet za příčiny :D )
 

Další články